Domov je jednou ze základních lidských potřeb. Vysoké ceny nemovitostí i pronájmů bytů, představují zásadní společenský problém. Nedostatek dostupného bydlení trápí nízkopříjmové rodiny, samoživitele, osoby s postižením či seniory, ale i střední generaci, začínající rodiny či mladé lidi na prahu dospělého života. Pořízení vlastního bydlení ve velkých městech přestává být reálné i pro střední třídu, stejně jako ceny pronájmů.

Dostat se do situace, kdy člověk nemá dostatečný příjem, aby se mohl splácet vypůjčené peníze, je vždy velmi náročné. Smutné příběhy těch, kdo uvízli v dluhové pasti, mají jedno společné: nikdy se nevyplatilo před dluhy utíkat. Smysluplným východiskem byla a je aktivní komunikace s tím, komu se dluží a poctivá snaha najít řešení, jak své závazky uhradit. O dluhu na nájemném za bydlení to platí desetinásobně, jde přece o zachování bydlení, domova pro rodinu.

Zdeňku, jste vystudovaný lékař. Co Vás přivedlo ke kandidatuře na pražského primátora a do politiky obecně? Když jsem šel na medicínu, zdravotnictví na tom nebylo nejlíp. Věřil jsem, že než dostuduji, někdo situaci napraví. Ta je ale stále stejná. Přijde mi, že řada politiků vlastně ani nemá reálný zájem na nějaké změně také proto, že jsou ve střetu zájmů a potřebují uživit svůj byznys navázaný na veřejný sektor. Například jeden člen správní rady VZP je spolumajitelem holdingu nemocnic a posílá tedy VZP faktury. Lidem to už ale přijde normální. Zkrátka si zvykli. Podle mě jsou ale střety zájmů a klientelismus důvodem, proč přešlapujeme na místě. Současní politici nemají zájem posunout nás někam dál a zlepšit situaci běžných obyvatel, protože oni necítí jejich problémy a naopak umí stávající systém využít pro své osobní potřeby. Ukázalo se, že není jiná možnost, než na té změně osobně pracovat. Proto kandiduji. Přece jen jde o velmi náročnou a odpovědnou funkci.