Divoké změny územního plánu
<hr />Článek vyšel původně pro Michelský občasník Lachtan
Typickou investiční příležitostí v Praze 4 je sedmipatrová administrativní budova v Ohradní ulici č. p. 65 s pozemky o rozloze dvou a půl fotbalových hřišť a tržní cenou přes 100 milionů korun. Pozemky původně patřily Harvardskému průmyslovému holdingu, který zde dodnes sídlí. V roce 1995 byl areál převeden na firmu Victoria Security Printing, založenou Viktorem Koženým, nyní zastupovanou Pavlem Matějkou, někdejším Koženého blízkým spolupracovníkem. Podle likvidátora Holdingu a zástupce poškozených akcionářů firma za areál nikdy nezaplatila.
Člověk by si mohl myslet, že jde o dávno zapomenutou historii. Primátorka Krnáčová však na posledním zasedání Zastupitelstva hl. m. Prahy ukázala, že tato bývalá partička má i dnes své příznivce v nejvyšších kruzích. Na poslední chvíli, proti jednacímu řádu, zařadila na bod jednání návrh navýšit koeficient zátěže na téměř nejvyšší kód H. Ten určuje maximální hrubou podlažní plochu budovy, která se smí na pozemku postavit. Opoziční zastupitelé i veřejnost měli pouhý den na seznámení se s materiálem. Primátorka tím v podstatě navrhla darovat podezřelé firmě ještě lukrativnější pozemky o rozloze fotbalového hřiště.
Název společnosti Victoria Security Printing nezní zrovna jako stavební společnost. Kdo je konečným příjemcem tohoto dárečku tak nelze říci. Nešlo si však nepovšimnout, že v lavicích určených pro veřejnost spolu s námi seděl člověk spojený s Passerinvestem, oficiálním sponzorem Hnutí ANO a k vystoupením jednotlivých zastupitelů si dělal poznámky. Nejspíše to pro něj byl obchodně úspěšný den, soudě podle spokojeného výrazu, se kterým výsledek hlasování a své postřehy telefonicky sděloval. Po skončení bodu odešel z jednání, nejspíše s pocitem dobře odvedené práce. Naštěstí věc ještě není definitivní, po volbách bude muset o změně hlasovat i zastupitelstvo městské části.
Přitom v dané lokalitě je spolupráce investora a městské části opravdu nutná. Je třeba nechat vypracovat dopravní studii, jak umístit vjezdy a výjezdy do těchto budov, aby velmi frekventovaná doprava v okolí nebyla dále přetěžována a brzděna. Že pouhé spolehnutí se na posudek investora nestačí, ukázala například aktuálně probíhající stavba budovy Parkview, kde vjezd zůstal nedomyšleně na nevhodném místě a nejspíše si vynutí posunutí autobusové zastávky na vzdálenější místo. Nejsilnějším trumfem, který městská část pro jednání s developery má, jsou přitom koeficienty zátěže v územním plánu.
Území je typickým brownfieldem, kde by se mělo v Praze stavět. Nikoliv však další administrativní budovy, zvláště ne v době, kdy Praha trpí výrazným nedostatkem dostupných bytů. Samozřejmě i velký bytový komplex přinese další zátěž do území. Proto je potřeba zodpovědně zvážit, zda by citlivě dimenzovaný počet nových bytů a parkovacích míst pro rezidenty nebyl nejlepším řešením. Do velkých administrativních center na Pankráci dnes a denně dojíždějí autem tisíce zaměstnanců, kteří dále autem rozvážejí děti do místních školek a autem zase odvážejí nákup domů. Kdyby si část z nich namísto toho pořídila bydlení v Praze 4, mohli by do práce, školky atd. chodit stejně jako já pěšky, na kole či koloběžce a auto využívat pouze příležitostně. Navíc by daně z těchto na Prahu nadprůměrných/ příjmů končily v kase naší městské části.
Jako kandidát do zastupitelstva nechci slibovat jaký počet podlaží či jakou velikost bytové plochy budu prosazovat. Určitě však budu požadovat, aby si městská část pomocí dopravních studií, regulačních plánů a znaleckých posudků zajistila co nejlepší pozici ve vyjednávání s budoucím investorem.