Naším cílem rozhodně není hrát na populistickou notu a závistivě bědovat, že nějaký úředník na Praze 4 má průměrný plat přes 100 tisíc měsíčně. Naopak udržet či přitáhnout kvalitní zaměstnance a nabídnout jim konkurenceschopné ohodnocení je cílem Pirátů. Je třeba ale upozornit na naprostou nekoncepčnost, s jakou jsou platy v Praze určovány.

Zjistit plat vysokého úředníka není nic lehkého. Naposledy unikl na veřejnost plat Ondřeje Boháče, ředitele Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR). Babišův deník Metro zveřejnil jeho průměrný měsíční plat, který i s odměnami činil v loňském roce 73 tisíc korun. Bez odměn je to 56 tisíc korun měsíčně. Je třeba si uvědomit, že jde o organizaci, kde pracuje přes 200 velmi kvalifikovaných zaměstnanců a má rozpočet skoro čtyři sta milionů korun. Má na starosti územní plánování a činí tak klíčová rozhodnutí pro budoucnost Prahy. Podle mě jde o naprosto přiměřenou odměnu, označení “pohádkový plat” od Babišova deníku je silně neadekvátní a zavání spíše politickým útokem.

O to víc překvapí výše odměn pro vrcholné úředníky na Praze 4. I když jsme požadovali sdělit pouze anonymizované údaje o jejich výši bez uvedení konkrétních jmen, trvalo přes půl roku, než se nám skrze právníky podařilo požadované informace získat. Radnice nám z různých důvodů odmítla dokumentaci vydat. Nejprve zkusili ochranu soukromí zaměstnanců. To jim neprošlo, neboť jsme nechtěli vědět konkrétní osoby, jen výši platu. Dále tvrdili, že informaci mohou sdělit pouze dostatečně známé osobnosti, což já jako předseda Pirátů údajně nejsem. Takže Jaromíru Jágrovi by informaci vydali? Toto zdůvodnění se odvolací instanci také nepozdávalo. Zkusili tvrdit, že neplním roli hlídacího psa demokracie a že taková informace občany vlastně vůbec nezajímá. Naštěstí ani s tím neuspěli.

Když už jim došly výmluvy, rozhodli se, že nás to přijde alespoň pořádně draho. V dopise nám oznámili, že kvůli našemu požadavku museli vytisknout 4000 stran výplatních pásek a jeden nebohý úředník musel platy v nich uvedené 2,5 týdne ručně opisovat do excelovské tabulky. Požadovali úhradu nákladů. Nad tímto postupem zůstává rozum stát. Nejenže je neuvěřitelně neefektivní, ale je také nesmyslné - výslovně jsme žádali nejprve sdělit výši nákladů, kterou budou za dotaz požadovat. Máme právo dotaz stáhnout, pokud by náklady byly příliš vysoké.

Domluvili jsme si osobní schůzku s nebohým úředníkem, na které se však ukázalo, že jen blafovali. Bohužel se také ukázalo, že takto úřad doopravdy funguje - software pro správu HR je téměř nepoužitelný. Vymysleli jsme tedy, jak úředníkovi práci ulehčit a zkrátit na 3 dny, plně jsme uhradili náklady.

Potvrdilo se nám, co jsme čekali. Nejlépe placený úředník bere více než 100 000 Kč měsíčně, řada dalších více než zmiňovaný Ondřej Boháč (průměrný hrubý plat za rok 2017, včetně všech odměn a dalších složek platu). A to mají maximálně 20 podřízených a řádově menší rozpočty. Nejde však o samotnou výši platu - i takové odměny mohou být ve státní správě vypláceny. Jde o propastný rozdíl mezi jejich platy a platy jejich podřízených. Jde o chybějící objektivní zdůvodnění, chybějící navázání na měřitelné ukazatele, jako je dodržování termínů, chybovost rozhodnutí, délka stavebního řízení a podobně. Tohle je přístup, který chceme změnit.

Perlička na závěr. Úřad má povinnost každou odpověď na dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejnit. V tomto případě to však neučinil, opět porušil zákon a odpověď si nechal pro sebe. Kompletní odpověď si můžete stáhnout zde.