Prestižní profese aneb Koho si (ne)vážíme
Svět a společenství lidí v něm se neustále mění a tomu by měl odpovídat i moderní progresivní přístup ke vzdělávání. Proč? Aby se dnešní děti dokázaly přizpůsobit vyvíjecím se podmínkám a byly připraveny na budoucí výzvy. Přestože od revoluce uplynuly již tři desetiletí, náš vzdělávací systém stále nese viditelné stopy minulého režimu. Moderní i alternativní formy vzdělávání jsou sice čím dál populárnější, bohužel ale nejsou dostupné na všech stupních vzdělávání. Výsledkem toho je tvrdý střet alternativně vzdělávaného dítěte s realitou systémového školství. Neexistuje snadný recept na všechny problémy ve vzdělávání, ale mohli bychom začít několika drobnostmi.
Finance a respekt
Ačkoliv oddíl rozpočtu Vzdělávání a školské služby meziročně neustále roste, finanční situace českých pedagogů patří mezi nejhorší v rámci Evropské unie i zemí OECD. Často také slyšíme, že vysokoškoláků máme příliš a není třeba dalších. V porovnání se zbytkem Evropské Unie jsme však opět pod průměrem.
Každý rodič si jistě přeje, aby jeho dítě získalo to nejlepší možné vzdělání. Zároveň občas zazní názor, že učitelé si vyšší platy nezaslouží, mají prázdniny a pracují jen dopoledne. Tím se dostáváme k další “drobnosti” – větší prestiži učitelského povolání. Je čas uznat, že na učitelích stojí společnost. Každý jeden z nás, nehledě na životní dráhu, stupeň dosaženého vzdělání a profesi, přišel na svět bez zkušeností a znalostí. Prvními učiteli pro nás byli rodiče, pak učitelky a učitelé v mateřských a základních školách. Těmi posledními bývají mistři v učilištích či vedoucí odborných prací na vysokých školách.
Otevření učitelské profese
Vroce 2015 vešel v platnost zákon, který znemožnil pedagogickou činnost všem vyučujícím bez příslušného vzdělání. Přitom najít kvalitního pedagoga je v některých oborech prakticky nemožné. Vedle chybějících učitelů cizích jazyků se obtížně shánějí například vyučující fyziky. Co chceme od dobrého učitele? Měl by zvládat předmět na takové úrovni, že bude schopen poznatky předávat. Musí být zapálený, musí umět motivovat a také být spravedlivý. Pokud máme na učitele vysoké nároky a zároveň je nedokážeme slušně zaplatit, kde by se vzali?
Poslední „drobnost“: Nedávná analýza STEM v rámci projektu Učitel naživo ukázala, že existují desítky tisíc vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří by rádi učili. Chybějící pedagogické vzdělání jim to však znemožňuje. Cestou je proto zapojení odborníků bez pedagogického zaměření s tím, že si kvalifikaci ve stanovené lhůtě doplní coby vyučující. Začínající učitelé by zároveň měli procházet adaptačním obdobím, kdy je povedou jejich zkušenější kolegové. Otevření učitelské profese odborníkům ne-pedagogům by také mělo být podmíněno podporou celoživotního vzdělávání, spolupráce mezi školami a sdílením dobré praxe.
Získat peníze a respekt pro učitele a otevření školy všem, kdo chtějí učit a sami se vzdělávat ještě nějaký čas zabere. Nezapomínejme však, že děti jsou ve školách už nyní.
Publikováno v březnovém vydání časopisu Tučňák